Systemický přístup

Co je systemický přístup?

Systemický přístup je dnes tak rozšířený, že když zadáte toto slovní spojení do vyhledávače, vyjede Vám tolik odkazů, že ani nemá smysl je všechny pročítat. Zvlášť když často jeden kopíruje od druhého, aniž by se namáhal s uvedením zdrojů.

Proto odkazuji zájemce jednak na heslo na Wikipedii, jednak na odbornou literaturu, která pak vysvětlí teoretické zdroje systemického přístupu podrobněji (doporučuji například publikaci Systemická terapie a poradenství).

Já zde místo toho napíši, co systemický přístup znamená pro mne, čím mne již v r. 1990 přilákal a proč je mi v něm dobře dodnes.

Co je tedy systemický přístup pro mne?

  • jsou to hlavně lidé – bývalí i současní kolegové – Vratislav Strnad, který zorganizoval první návštěvu Kurta Ludewiga v tehdejším Československu (1990) spolu s Ivanem Úlehlou a Zdeňkem Mackem. Se všemi jsem se potkávala v rámci Institutu pro systemickou zkušenost (ISZ), se Zdeňkem Mackem a Ivanem Úlehlou se poslední roky potkávám v rámci GI
  • vzpomínky na setkání s mnoha velkými jmény – terapeuty, jejichž myšlenky mají globální dosah a ovlivňují generace lidí z pomáhajících profesí (Steve de Shazer, Insoo Kim Berg nebo Tom Andersen, abych zmínila alespoň ty, kteří již bohužel nejsou mezi námi)
  • zdroj údivu, protože je nesmírně zajímavé sledovat, kde a jak se systemický přístup uplatňuje, jak ten původní pramínek (vždyť osamostatění systemického přístupu se datuje do r. 1982!) se proměnil v mohutnou řeku. A jak už to tak bývá, někdy se také divím, jaké proudy se k systemickému přístupu hlásí. Nicméně si myslím, že ten základ je natolik silný, že snese i různé zvláštnosti, včetně “slepých ramen”
  • je to také prostor, kde mám příležitost žasnout, jak lidé v sobě objevují možnosti, které do té doby nevnímali (jak individuální klienti, tak třeba ti, kdo vedou pracovní týmy)
  • příležitost k zážitku, že může jít ruku v ruce respekt, užitek i krása
  • objevné rozlišení, že je zásadní rozdíl mezi tím, když přebírám starost – kontrolu (pracuji na tom, co si myslím, že je pro klienta dobré podle mého posouzení) a když pomáhám (pracuji jen na tom, o co si klient říká)
  • výzva, kdy stále zakouším něco nového a hledám, jak se přizpůsobit lidem, s nimiž se právě setkávám
  • propojení teoretických východisek s každodenním životem a praxí
  • úleva, že nemusím hledat jedinou pravdu, ale že je možné pracovat s nejrůznějšími inidividuální pravdami a hledat způsoby, jak v těch pravdách spolu žít
  • zážitek tvořivosti i pokory – bez klientovy aktivity změny nenastanou, jak říkala Insoo Kim Berg, “chytřejší má být klient”, jde tedy o to vytvořit mu podmínky k tomu, aby mohl svých nápadů a myšlenek využít

Mohla bych jistě pokračovat dále, ale protože v nejlepším se má přestat, tak v tuto chvíli končím u desátého bodu.
Diskusi o praktických otázkách využití systemického přístup lze najít také na mém LinkedIn.